Jdi na obsah Jdi na menu
 

Curriculum vitae

zivotopis_web.jpg

Jmenuji se Eva Hurychová, narodila jsem se ve Vysokém Mýtě a ve třech letech se s rodiči přestěhovala do Liberce, kde jsem odmaturovala na střední zdravotnické škole. Přihlásila jsem se na pražskou AMU, i když jsem nebyla přijata, v Praze jsem zůstala. Několik let jsem působila v tehdejším Československém rozhlase, večerně studovala na Lidové konzervatoři a ve volném čase se věnovala autorské činnosti. Vyrůstala jsem v hudební a tvůrčí rodině, k mému dětství patřilo psaní písní, textů, což mi zůstalo dodnes. V dřívější době jsem účinkovala v různých hudebních a zábavných pořadech, psala pro děti, dospělé a vystupovala s několika skupinami. V 80. letech začaly u Supraphonu vycházet mé autorské singly, později jsem byla přijata do Ochranného svazu autorského. Přibývaly nabídky na televizní natáčení, významné pro mě bylo setkání se skupinou Bacily V. Neckáře. S jeho bratrem Honzou, který mi napsal mnoho úspěšných písní, jsme také natočili řadu duetů, nejznámější byl „Já přijdu“ nebo „Má sestra Helga“, v nichž Honza neotřelým způsobem promlouval. Na tehdejší dobu vzniklo z naší spolupráce několik originálních televizních klipů a písně českých nebo zahraničních autorů, např. „Chybička se vloudí“ (Never Ending Story). Se skladbou „To chce mít svůj systém“ jsme s Honzou získali bronz na festivalu „Bratislavská Lyra“, s bratry Neckářovými jsem pár let koncertovala, poté založila vlastní skupinu. Krátce jsem vystupovala i s ostravskými Plameňáky, po r. 1989 účinkovala v zájezdových pořadech L. Soboty, J. Rosáka a dalších.

V únoru 1993 se mi narodily dcery – dvojčata, z vystupování jsem se stáhla a pokračovala jen v autorských činnostech, komponovala pro sebe a jiné. K libretu Jiřího Bednáře jsem připravila texty a hudbu pro dětský muzikál, z nedostatku financí se nakonec nerealizoval. V soukromém životě mi štěstí nepřálo, zažila jsem mnoholeté domácí násilí, o kterém jsem dlouho mlčela. I proto jsem u nás jako jedna z prvních tuto problematiku dle osobních zkušeností mediálně otevřela, aby se oběti nebály o domácím násilí mluvit a začaly ho řešit. Na jaře 2006 jsem pro ně vytvořila „Evinu schránku“, vycházela v periodiku Claudia, v lednu 2007 byla převedena na internet, kde je stále k dispozici (evinaschranka@email.cz). Na podzim 2007 mi nakladatelství Ikar pod hlavičkou Euromedia Group, k. s. vydalo autobiografickou knihu „Řekla jsem NE tyranovi“, jež je sepsána z mých deníků, křest knihy, včetně CD „Souhvězdí lásky“ proběhl v Praze a Bratislavě. V roce 2008 mě oslovila strana ČSNS 2005 pro zastoupení v senátu, kandidatura skončila bez úspěchu.

Pro trvající palčivost domácího násilí se neustále aktivizuji k možnostem řešení, rovněž jsem předávala podněty k legislativním úpravám. Do Eviny schránky se již obrátilo přes tři tisíce obětí, jež jsem v rámci svých zkušeností a získaných odborných kompetencí směřovala k postupům, aby nezůstávaly v situaci obětí. V červnu 2013 jsem na Technické univerzitě v Liberci, Katedře sociálních studií a speciální pedagogiky odpromovala s titulem bakalář, v červnu 2015 jsem tamtéž odpromovala s titulem magistr. Mojí současnou prioritou je sociální pomoc obětem uvedené problematiky, byla jsem jmenována členkou Výboru pro prevenci domácího násilí a násilí na ženách, který působí pod Úřadem vlády ČR. Stěžejně spolupracuji s nestátní neziskovou organizací proFem o. p. s., jsem spoluautorkou její pilotní studie o ekonomických dopadech domácího násilí v ČR. Spolu s dalšími jsem založila neziskovou organizaci „Pomocný klíč“ a dle možností se snažím upozorňovat na různé sociální problémy. 

 

Aktualizace dne 7. 8. 2015 

Strukturovaný životopis ZDE

 
 

 

Kontakt

Oběti domácího násilí mohou Evě napsat na:

evinaschranka@email.cz

odkazy

Asociace školské sociální práce v ČR, z. s.

Archiv

Kalendář
<< květen / 2017 >>

Statistiky

Online: 1
Celkem: 299006
Měsíc: 2803
Den: 98